Site specific

"Pojem site specific v divadelní teorii označuje divadlo, divadelní cestu, metodiku, která chce vědomě být v kontaktu s konkrétním prostředím se všemi jeho kvalitami, jedinečnostmi, ale také s jeho historií a konflikty. Site specific přístup vychází z prozkoumávání možností konkrétního prostředí
(místa, budovy) pomocí umělecké tvorby." 

Roman Černík

Site - místo, poloha, dějiště, stanoviště

Specific - určitý, charakteristický, předem uvážený

Za kolébku tohoto divadelního stylu se považuje Nizozemsko a konkrétně soubor "Beweth" založený v roce 1965 Fritzem Vogelsem. Byli prvními, kdo začali využívat atypické prostory k produkci, ze začátku, nonverbálního divadla. Hráli v okolí kostelů, v obchodních centrech, tržištích nebo třeba Muzeích. 

Nemusí však jít pouze o produkci divadelní, do definice spadá také například promítání projekce, nebo filmu na fasádu budovy, instalaci v prostoru atd. Styl zkrátka využívá prvky a prostředky, které vyplývají z genia loci, nebo takové, které mají k okolnímu prostoru nějaký vztah, komentují ho, staví prostor do konotací. Takové představení je pak ve své podstatě nepřenosné do jiného prostoru. Můžeme tedy říci, že site specific je ideálně divadlo neopakovatelné mimo místo původního vzniku. 

Souhrn z diplomové práce MgA. Matěje Sýkory "Site specific"(2012)

Divadlo site specific by se dalo interpretovat jako divadlo v nedivadelním prostředí. Performerům nejlépe poslouží jakékoliv místo se silnou atmosférou. Na té pak staví celou povahu inscenace. Z ní čerpají inspiraci
a snaží se, aby na diváka v první řadě promlouvala lokace. Dílo jako takové pomáhá jen zážitek předat. 

Inscenace často představují příběhy z historie lokality, odhalují zapomenutá tajemství nebo dávají do kontextu jeho současné využití. Jako dějiště site specific tak může sloužit v podstatě jakékoliv místo, které na umělce promlouvá, ať už - zcela trefně - zámecké salónky nebo rušná ulice. Hranice site specific jsou velice široké, 
což dává umělcům velkou svobodu.

Soubor Zhruba divadla