Textíky, co někde chybí
Eduard
Na zámcích většinou nehledáme nedokonalosti nebo hůř, zvěrstva a utrpení. Obdivu a růžových brýlí nás proto těžké příběhy většinou nezbaví, neboť jsme vždy jen posluchači a nemusíme za nimi sledovat následky, které nás ovlivňují dodnes. Navíc nám vyprávění o hrůzách a zradách většinou nebývá poskytnuto.
Zklamané lásky a zlomená srdce se nevyhnuly nikomu, ať na trůně seděl císař, nebo prezident.
O site specific:
(Hledá ideálně prostor, který má sám o sobě velmi silnou atmosféru, energii a i bez našeho zásahu vzbuzuje dojem.
Když umělec vstoupí do vybraného specifického prostoru, začíná fáze poznávání prostoru, naslouchání, zkoumání a pozorování jeho specifik. Umělec by se měl snažit pochopit, v čem spočívá atmosféra prostoru, dosledovat historické souvislosti. Poté by se měl začít rodit site specific projekt vycházející z daného prostoru a inspirovaný jeho prostředním.
U nás se s pojmem setkáváme v pozdějších 90. letech 20. století, kdy po uzavření mnoha státních závodů, jako byly rozmanité továrny, textilky, pivovary, JZD, skladiště, kotelny atd., vzniká celá řada zajímavých opuštěných lokalit, které umělce až romanticky přitahují.
Proto, i přes to, že představení bude probíhat například v kavárně, ale ve hře se pracuje pouze s okolními kavárénskými ruchy, které se dají nahradit nebo přesunout do jakékoliv jiné kavárny, o site specific se spíše jednat nebude. Neoznačujeme tím tedy každé divadlo, které se hraje mimo budovu divadla, ale divadlo, které si volí konkrétní prostor se všemi jeho specifiky pro tvorbu představení.
Kdybychom však chtěli jít trochu dál do historie a hledali předchůdce tohoto stylu právě v Česku, našli bychom jméno Vladimír Boudník (1924-1968). Ten nacházel umění v obyčejných věcech jako například v neupravené fasádě budovy, v kůře stromu, nebo třeba ve stroji. Často dával na část popraskané fasády rám, aby poukázal na, pro něj, zajímavé místo. K site specific to má ještě daleko, ale z těchto performance 50. let pomalu vznikalo. )
Víc už se k pojmu přiblížil Tomáš Ruller, dnes vedoucí ateliéru performance na FAVU. Před očima diváků padal do sádry, snažil se vyběhnout na hromadu štěrku a bezvládně z nich padal a sunul se dolů, zapálil si bundu a hořící běžel a následně skočil do hluboké kaluže s vodou. Výběr místa i prováděné úkony reflektovali tehdejší dobu, skepsi, měli být terapií, jak pro účinkujícího, tak pro diváky. V jeho performance už je patrný záměrný výběr lokace a čerpání z energie daného místa. Tato akce by tedy mohla být považována za raný počátek site specific, ačkoliv tento termín se objevil až o několik let později.